Rom 7 | CzeCSP | STEP | Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

Romans 7

Přirovnání Zákona k manželství

1 Což nevíte, ^▼▼6,3 bratři ^▼▼1,13! -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon ^▼▼2,17 -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? 2 Vdaná žena je zákonem vázána ^{▼▼1K 7,39} k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto ^{▼▼ř.: od mužova} zákona zproštěna. 3 Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá–li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži. 4 Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli ^{▼▼ř.: byli umrtveni} Zákonu ^{▼▼Ga 2,19; 5,18} skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen ^▼▼4,24p z mrtvých, abychom přinesli ovoce ^{▼▼Ko 1,6.10} Bohu. 5 Neboť když jsme byli v těle, ^{▼▼tzn. v přirozeném neobnoveném stavu (srv. 8,8n; Ef 2,11)} působily v našich údech ^{▼▼v. 23; 6,13; Jk 4,1} hříšné vášně ^{▼▼1,26; Ga 5,24} probouzené Zákonem, aby ^{▼▼n.: takže; n.: abychom přinesli} přinesly ovoce k smrti. ^{▼▼Jk 1,15} 6 Nyní však jsme byli zproštěni ^▼▼v. 2 Zákona, když jsme zemřeli ^▼▼6,2 tomu, čím jsme byli pevně drženi, ⌈takže sloužíme⌉ ^{▼▼n.: abychom sloužili (ř.: slouž. jako otroci)} v novotě ^▼▼6,4 Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. ^{▼▼2,27.29}

Zákon odhaluje hřích

Co tedy řekneme? ^▼▼3,5! Je Zákon hříchem? Naprosto ne! ^▼▼3,4! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, ^▼▼3,20 kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ ^{▼▼//Ex 20,17} 8 Hřích využil příležitosti, ^▼▼v. 11 které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ^{▼▼ř.: vypůsobil} ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. ^▼▼4,15 9 Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. I ukázalo se, ^{▼▼ř.: bylo shledáno} že přikázání, které mělo být k životu, ^{▼▼10,5; Lv 18,5; L 10,28; Ga 3,12} bylo mi k smrti. 11 Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal ^{▼▼Gn 3,20} mě a skrze ně mě zabil. 12 A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

13 Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby ^{▼▼n.: a tak} se hřích skrze přikázání stal nadmíru ^▼▼5,20 hříšným. 14 Neboť víme, ^▼▼2,2! že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, ^{▼▼1K 3,1} prodaný ⌈do otroctví hříchu⌉. ^{▼▼ř.: pod hřích; 3,9} 15 Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ^{▼▼Ga 5,17} nýbrž činím to, co nenávidím. 16 Činím–li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. 17 Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. ^▼▼v. 20 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, ^▼▼J 3,6 nepřebývá dobré; ^{▼▼Gn 8,21} neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. ^{▼▼var.: nenalézám} 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž ^{▼▼ř.: + dělám} zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při ^{▼▼n.: nabízí se mi} mně zlo. 22 Podle vnitřního ^{▼▼2,29; 2K 4,16; Ef 3,16; 1Pt 3,4} člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. 23 Vidím však jiný zákon ve svých údech, ^▼▼v. 5který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, ^{▼▼v. 25; 6,16; 8,2}jenž je v mých údech. 24 Já nešťastný ^{▼▼n.: ubohý; Zj 3,17†} člověk! Kdo mne vysvobodí ^▼▼8,2 z těla ^{▼▼6,6; Ko 2,11} této smrti? 25 Bohu buď dík ^{▼▼var.: děkuji; 6,17} skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.